|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Iveta nebyla nikdy moc sebevědomá. Už v dětství měla problémy s navazováním kontaktů a i teď, když jí táhlo na dvacet, působila dost zakřiknutě. Zkrátka by se dalo říct, že v ní dřímala spousta hluboko zakořeněných komplexů, na které už však Iveta našla lék. Tou zázračnou medicínou byl pro ni internet.
Na internetu se nestyděla vyjádřit názor, ukázat se ostatním na fotkách nebo si s někým povídat o těch největších tabu, které znala. Nebylo jediné diskusní fórum, kterého by se aktivně neúčastnila a denně trávila několik hodin na chatu. Postupem času čím dál víc dychtila po uznání, což v jejím případě znamenalo získání největšího počtu hvězdiček v hodnocení fotek.
Několikrát týdně brala do rukou svůj digitální fotoaparát a snažila sama sebe co nejlépe vyfotit. Výsledky své „modelingové“ práce pak vždy umístila na svůj internetový profil a nechala se od ostatních návštěvníků webu hodnotit. Nesmírně jí pak vytáčelo, když jí někdo udělil nízké hodnocení nebo nedej bože napsal k některé z fotek trochu ostřejší ¬kritiku. Popravdě řečeno, to se čas od času stávalo. Iveta totiž nebyla žádná velká kráska. Byla to jen obyčejná holka, která se prostě chtěla líbit.
Kdokoliv na internetu mohl kdykoliv zjistit, co právě Iveta dělá. Psala si totiž také svůj blog a na svůj profil vždy uvedla, co že to právě provádí. Ven už skoro nechodila. Měla svůj svět, který byl pro ni daleko pestřejší a zajímavější, než ten skutečný…
Byla sobota a hodiny ukazovaly něco k půl čtvrté ráno. Iveta ležela už dobrých pár hodin v posteli se svým notebookem a psala si s jakýmsi mladíkem. Zdálo se, že si s Davidem skvěle rozumí. Prsty jí vzrušeně klapaly na klávesnici a s jakýmsi napětím vždy čekala na odpověď svého virtuálního nápadníka. Ten byl až neuvěřitelně dokonalý. Poslouchal stejnou muziku jako Iveta, měl rád podobné jídlo a navíc bydlel jen pár ulic od ní. Netrvalo dlouho a domluvili si schůzku.
Bylo to poprvé, kdy se Iveta odhodlala internetový vztah povýšit na vztah reálný. Zpočátku se sice trochu bála, vždyť znala spoustu případů, ve kterých se ze sympatického muže z chatu vyklubal zloděj nebo dokonce úchyl. Pak se ale odhodlala a na smluvenou schůzku skutečně vyrazila. Přesně v půl osmé byla před kavárnu U Beatů, kde se měla s mladíkem setkat. David již na ni pár minut čekal. Vypadal přesně jako na fotkách, což dívku do značné míry uklidnilo. Přišla k němu, pozdravili se a vyrazili na večeři.
Večer probíhal přesně podle představ. Večeře při svíčkách a po ní procházka romanticky osvětleným městem. Nakonec se rozhodli zajít ještě na skleničku do místního baru. Vstoupili dovnitř, David objednal dvakrát dvě deci bílého a oba byli s vývojem večera nadmíru spokojeni. Iveta však začínala být trochu nervózní. Číšník, který je obsluhoval, jí byl nesmírně povědomý. Jeho tvář odněkud znala. Ale odkud? Nemohla na to přestat myslet. Pořád jí vrtalo hlavou, kde že se s tímto mužem setkala.
Až po pár minutách usilovného přemýšlení jí to došlo. Jeho obličej znala z fotek na internetu. Byl to jeden z těch lidí, kteří tak mizerně hodnotí její internetové fotky. V žilách se jí teď doslova vařila krev. Cítila ohromnou nenávist vůči tomuto muži a toužila se mu pomstít. Začala se klepat a dočista ztrácela rozum. Jakmile se pak David omluvil, že si musí odskočit, rozhodla se. Oplatí číšníkovi jeho drzost. Nyní přijde jeho trest.
Zuřivě vstala od stolu, nenápadně se zezadu přiblížila k číšníkovi, popadla opodál stojící židli a vší silou mu ji rozbila o hlavu. Muž se bezvládně svalil na zem a Iveta pokračovala ve své vendetě. Kopala ho do hlavy tak dlouho, dokud ji nezastavil David a další hosté baru. To už však bylo pozdě. Muž byl mrtev.
Bylo něco málo po půlnoci, když Ivetu odváželo policejní auto. Nyní ji čekal soud, který měl rozhodnout o jejím trestu za vraždu, kterou právě spáchala.
|
|
|
